Lži, které muži říkají
***Who do we not tell the whole truth to? Do men lie to women more – or is it the other way around? And aren’t we the ones we deceive the most?*** DEKKADANCERS present an evening composed of two choreographies. They will introduce two worlds connected not by love or hope, but by a simple, ordinary lie. In the first piece, Ondřej Vinklát reveals how easily we lie to ourselves – often without even wanting to admit it. In the second choreography, Štěpán Pechar takes us onto a film set full of secrets, where humorous situations abound. This time, it won’t be only the dancers’ bodies speaking to you, but also the voices of well-known personalities. And we’re not lying about that! ***To Oneself*** “*Life is a bridge—do not build a house upon it.”* – V. K. *To Oneself* offers a stylized perspective on human existence in a dual world. The unconscious mind tends to place itself in a position of superiority over anything that might reveal its limitations, often pushing beyond the boundaries of humanity. Life brings us back into harmony with the whole through lessons which, once acknowledged and processed, lead us toward deeper understanding. Yet sometimes we remain so indifferent to them that we fall to the very bottom—from which we may or may not rise again. ***Lies Men Tell*** This is an exemplary story – though it’s not entirely clear what it is an example of. It has nothing to do with politics, religion, or the end of the world. Nor is it a grand tale of human adventure. It unfolds on the lowest level of everyday middle-class troubles. Simply put: it happened to a friend of mine. A fictional one, of course… yet uncomfortably familiar – from Luis Fernando Verissimo’s short story *The Wedding Ring*. *Lies Men Tell* is a fast-paced dance ride behind the scenes of a truly disastrous film shoot, revolving around one truth that’s really hard to explain. On a film set where the script makes about as much sense as shooting butterflies with a cannon, where flirting outweighs actual work, and where lies grow faster than the director’s ego and kisses turn into slaps up until no one knows who is playing whom, or who is lying to whom. **Please note that there will be a 25-minute interval between the choreographies. To Oneself includes smoke and lighting effects (no strobe lighting).**
***Komu všemu neříkáme tak úplně pravdu? Lžou více muži ženám? Nebo naopak ženy mužům? A nenalháváme nejvíce něco sami sobě?*** DEKKADANCERS uvádějí komponovaný večer s dvěma choreografiemi. Představí dva světy, které nespojí láska ani naděje, ale prachobyčejná lež. V prvním kusu Ondřej Vinklát ukáže, jak si pěkně pod vousy lidi lžou. Sami sobě, aniž by si to chtěli připustit. Ve druhé choreografii pak Štěpán Pechar zavede diváky na filmový plácek, který skýtá řadu tajemství a o humorné situace zde není nouze. Mluvit k divákům tentokrát budou nejen těla tanečníků, ale i hlasy známých osobností. A v tom vážně nelžeme! ***Sami sobě*** *„Život je most, nestavte na něm dům.“* – V. K. Choreografie *Sami sobě* je stylizovaným pohledem na problematiku bytí člověka v duálním světě. Nevědomá mysl má tendenci se stavět do nadřazené pozice vůči všemu, co by mohlo odhalit její omezenost. V tomto počínání dokáže zajít daleko za hranice lidskosti. Život vrací člověka do souladu s celkem prostřednictvím lekcí, které ho při jejich uvědomění a následném zpracování posouvají k vyššímu poznání. Ovšem někdy je vůči nim natolik lhostejný, že dochází až na samotné dno, od kterého se může, ale nemusí odrazit. ***Lži, které muži říkají*** Toto je příkladný příběh. Jen není úplně jasné, čeho je vlastně příkladem. Nemá nic společného s politikou, s náboženstvím ani s koncem světa. Nejde ani o žádné velké dobrodružství člověka na Zemi. Příběh se odehrává na nejnižší rovině drobných strastí střední třídy. Stalo se to jednomu mému příteli. Fiktivnímu, samozřejmě, ale nepříjemně povědomému – z povídky Luise Fernanda Verissima *Snubní prsten*. *Lži, které muži říkají*, je svižná taneční jízda ze zákulisí jednoho opravdu nepovedeného natáčení o jedné pravdě, která se fakt blbě vysvětluje. Na filmovém place, kde scénář dává podobný smysl jako střelba na motýly kanónem, kde se víc flirtuje než pracuje a kde lež roste rychleji než ego režiséra, se polibky zaměňují s fackami tak dlouho, až už nikdo neví, kdo co hraje – a kdo komu vlastně lže. **Upozornění pro diváky, že mezi choreografiemi je pauza 25 minut. Během *Sami sobě* se používají kouřové a světelné efekty (bez stroboskopu).**